Zahradní slavnost která se moc povedla

V tomto školním roce k nám nastoupilo několik dětí s cizí národností. A protože mateřská škola by měla být místem, kde by setkávání dětí i dospělých mělo probíhat nejen na základě pravidel slušnosti a oboustranného respektu, ale také v duchu vzájemného poznávání, vznikl nápad vyjít z této filosofie i při vytváření koncepce každoroční červnové zahradní slavnosti.

Zkusili jsme poskládat mozaiku národů prostřednictvím oděvu, pozdravu – každý slušný člověk by měl umět pozdravit, slov máma a táta – nejdůležitější slova, která, jak se ukázalo, jsou všude na světě téměř stejná, ukázek hudby a tance jako pradávného sbližovacího prvku, a také malé ochutnávky typického pokrmu. Tančilo se a poslouchalo – čínský tanec v tradičním kostýmu, africké rytmy i lahodící zvuk tibetských mis, spontánní tleskot při společném tanci ukrajinských dětí. Herci a tanečníky se toho odpoledne stali kromě dětí i jejich rodiče. A právě oni velmi iniciativně rozehráli hru na národy, při čemž vyšly najevo zajímavé souvislosti – o podpoře dětí v Tibetu, o účasti na svatbě v Bombaji, o návštěvě Afriky, o bulharském původu. A kdo chtěl zůstat při zemi, byl Čechem, s českou písničkou a tanečkem - Aničkou, Honzou, husopaskou, panímámou i praotcem Čechem – opět chvályhodná iniciativa rodičů.

Slavnost jsme zahájili tancem dětí na Grónskou písničku J. Nohavici, a postupně světem doletěli do zahrady jedné malé české školky. V duchu posledního verše písničky: „my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma“, si děti s rodiči zatančili na závěr mazurku, která se na první dobrou moc povedla.

A pak už všechny čekala ne malá ochutnávka, ale veliká a pestrá hostina, skládající se z množství slaných i sladkých dobrot různých národů označených vlaječkami, které nakreslily děti. A tak jsme ochutnávali, chválili, divili se i vykřikovali, debatovalo se o receptech či původu pokrmu. Tolik nápadů, invence i obyčejného zájmu, aby druhým chutnalo. Každý ze zúčastněných, malí i velcí, přispěl svým dílem k úspěchu tohoto setkání, které splnilo svůj účel – více jsme se poznali, více se o sobě dozvěděli, můžeme si navzájem více rozumět.

Třeba ne úplně každý s každým, ale i hezké společné zážitky nás mohou obohatit i posunout…

 Kateřina Štěpánová